RFID UHF čtečka - první testy
Po dlouhém rozhodování jsem nakonec koupil RFID UHF čtečku s integrovanou anténou.Dosah má mít 8-10 m, ale záleží na čipech a podmínkách.
Koupil jsem ještě 10 testovacích čipů pro triatlon a dostal několik dalších vzorků čipů a karet na otestování.
První co mě zarazilo byl počet čipů, které čtečka začala doma načítat. Kromě testovacích čipů to čte i startovní čísla co mám ve skříni. Nakonec jsem to vyřešil snížením výkonu.
Načítání do programu:
Co mě napadlo jako první byl export načtených čipů do txt souboru a v programu jsem udělal automatické načítání. Snad jsem vyřešil problém se zamykáním souboru.
Testování venku:
Do 3 m to načítá všechny čipy i v pohybu. Pak ty pro opakované použití začínají být nečitelné. Hodně záleží na tom, aby čip nic nezakrývalo.
Na závody to podle mého je použitelné, ale asi bych volil variantu dvou čteček, aby byla větší jistota.
Samozřejmě to bude chtít i nějakou zálohu.
Až bude chvilka, tak zkusím namočit triatlonové čipy a otestovat jak se změní čtecí vzdálenost.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku
(
Atom
)
Dobrý den,
OdpovědětVymazatjak vypadá čipová technologie z odstupem času?
Je to použitelné pro závody nebo je lepší měřit stále ručně?
Pokud by bylo potřeba, klidně vám na vývoj přispěji (finančně, materiálně, fyzicky...).
Byl bych rád, kdyby se to dotáhlo do konce a mohla se čipová technologie na závodech využívat.
Děkuji za odpověď.
Jura
Dobrý den,
OdpovědětVymazats odstupem času bych to viděl asi takto:
čipová technologie není přesná a není stoprocentní. Samozřejmě u masových závodů není jiná možnost jak to dělat jinak, ale pokud si pročtete články od firem, které měří pomocí RFID UHF čipů, tak se to tam také dočtete. Signál od antény nemůžete nikdy porovnat s protnutím fotobuňky v cílové čáře. Anténa (pokud čip načte) ho načte někde v prostoru. Pokud je tam závodník sám, tak se dá čas považovat za správný a pokud je jich víc, tak pořadí načtení čipů nemusí souhlasit s pořadím závodníků. Proto se také u důležitých závodů používá pořadí a čas z cílové kamery.
U malých závodů (pokud jich nepořádáte desítky za rok) se podle mého nákup čipové technologie nevyplatí. Je to jako pořídit si náklaďák na to, že ho použijete jednou za rok.
Rozhodnutí, jestli si necháte závod změřit a zaplatíte za to (má to velkou výhodu, protože odpovědnost za výsledky nese časoměřičská firma) nebo jestli si výsledky zpracujete sám je jen na Vás. Záleží na počtu závodníků a toto rozhodnutí pravděpodobně ovlivní cenu startovného a cena startovného má vliv na počet závodníků. Rozhodně nevidím jako funkční řešení půjčování časomíry bez obsluhy. Závod je neopakovatelná záležitost a pokud špatně nastavíte čtečky nebo nedotáhnete konektor antény, případně skřípnete kabely nebo vypadne zdroj proudu, tak budete jen koukat na dobíhající závodníky a máte velký problém. Samozřejmě i toto jde zachránit z kamerových záznamů a záloh, ale zpozdí se vyhlašování a přidělá to hodně práce.
V každém případě pokud si budete zpracovávat výsledky sám, tak si nezapomeňte zajistit "zálohu" - nějakou možnost záznamu pro případ, že hlavní zařízení selže.
Zatím bych zůstal u ručního měření. Náklady na to jsou nulové a potřebujete k tomu jen starý notebook s dobrou baterií. Případně notebook alespoň trochu funkční baterií a napáječ z auta.
Moc děkuji za nabídku podpory vývoje. Zatím jí asi nevyužiji, ale uvítám jakýkoliv nápad na vylepšení.
Podle mých zkušeností se dá zvládnout ruční časomírou maximálně 200 závodníků na 5 km běžeckém závodě.
Měřil jsem s tím i krátké závody 300 m asi 30 závodníků, 800 m cca 40 závodníků, ale tam se dá většinou jen mačkat Enter (občas se dá i zapsat číslo), ale po doběhu je nutné seřadit závodníky a k naměřeným časům doplnit čísla.
Pavel
Vymýšlíte to co už je 20 let vymyšlené. Pokud chcete měřit alespoň trošku přesně, tzn. s přesností desetin, tak se používá série odolných antén položených na cílové čáře, čtečka uvnitř zařízení měří kontinuálně a vyhodnocuje se buď síla signálu vracejícího se od tagu nebo ještě lépe se použije třeba kvadratická interpolace pro výpočet okamžiku, kdy závodník protne cílovou linii. Pro běh fungují tyto systémy téměř stoprocetně do rychlosti 40 km/h, pak již záleží na kázni cyklistů, aby si správně upevnili čip. Hromadný průjezd balíku rychlostí přes 60 km/h již pasivní čipy nezvládají dobře a je nutné použít čipy aktivní, ty mohou být stroprocetní až do rychlosti třeba 240 km/h, ale jsou velmi drahé. Bát se výpadku napájení je úsměvné, komerční systémy vydrží mnoho hodin autonomního provozu, při kterém odesílají výsledky přímo na web. Jsou zabudované do odolných plastových kufrů a vodě odolné. To samé antény, klidně přes ni může v plné rychlosti přejet kamion, toho často využívám, protože měřím i mini závody kamarádům, které se jedou za plného provozu na silnici. Je samozřejmé, že je dobré závod sledovat a ruční zápis si pořizovat, už jenom proto, aby se vychytaly chyby z prezentace, tam se jich nadělá nejvíce. Prezentace do závodu je klíčový okamžik, pak už se technika o výsledky může postarat sama. Ani lineálně polarizovaná anténa optický systém co se týče přesnosti nahradit nemůže, ale na druhou stranu, pro amatérské hromadné závody, nic lepšího než čipy nyní není k dispozici. Cena za měření je vždy věcí dohody. PS. Ještě poznámka k článku, varianta dvou čteček na jednom místě není dobrá, může to zhoršit čtení, RFID čip, resp. jeho komunikační protokol není uzpůsoben na to, aby komunikoval současně s více čtečkami, záloha se umisťuje až o několik metrů dále za cíl.
OdpovědětVymazat